叫ぶ

さけぶ
to shout
  1. to shout
    大声叫んHe cried out.
    折っとき痛み叫んHe was crying with pain when he broke his leg.

Conjugation

AffirmativeNegative
Non-past
叫ぶさけぶ
叫ばないさけばない
Non-past, polite
叫びますさけびます
叫びませんさけびません
Past
叫んださけんだ
叫ばなかったさけばなかった
Past, polite
叫びましたさけびました
叫びませんでしたさけびませんでした
Te-form
叫んでさけんで
叫ばなくてさけばなくて
Potential
叫べるさけべる
叫べないさけべない
Passive
叫ばれるさけばれる
叫ばれないさけばれない
Causative
叫ばせるさけばせる
叫ばせないさけばせない
Causative Passive
叫ばせられるさけばせられる
叫ばせられないさけばせられない
Imperative
叫べさけべ
叫ぶなさけぶな